Nemá smysl zapírat, že United Offensive vznikla dle rozkazu: „Více téhož“! Co snad mohlo být před čtrnácti lety kritizováno za velkou podobnost původní hře, však dnes působí jako láskyplné a především řemeslně skvěle provedené rozšíření.
Dobrý pocit ze starých dobrých časů začíná již u přítomnosti lékárniček. Nepatřím mezi vyložené odpůrce regenerujícího se zdraví, které v sérii poprvé uvedlo Call of Duty 2 a které prakticky definovalo následnou éru stříleček. Je třeba uznat, že zrovna v případě "hollywoodského" pojetí druhé světové tento nápad vedl ke značně plynulejší hratelnosti. Přesto se slzou v oku vzpomínám na podstatně taktičtější a pomalejší hraní typické pro první Call of Duty, stejně jako United Offensive.
zdroj:
tisková zpráva
Nemožnost provádět každých pár sekund šílené akce ve stylu Chucka Norrise, ponechávání si medkitů v záloze a vracení se pro zdraví po nevydařené akcičce, to vše bylo součástí momentů, které počátek série definovaly a které dnes absentují. Jistě, nejnovější díl Call of Duty: WWII lékarničky vrátil – trvalo to však trestuhodně dlouho a nejspíše se to zase dlouho nevrátí. United Offensive tak byla touto perspektivou až do loňska poslední díl ságy, který nám přinesl více toho, kvůli čemu se první Call of Duty stalo tak gigantickým hitem.
Oba palce je třeba zvednout i kampani. Ta pokračuje v dobré tradici prvního dílu, totiž vykrádání každé solidní filmové scény. Americká kampaň zrecykluje Bastogne z Bratrstva neohrožených, ale také finální obranou zámečku připomene kultovní Pavlov. Sověti skrze ilustraci bitvy o Kursk navážou rurálnější pasáží, jejíž závěr ve formě dobývání fabriky potěší srdce nejednoho industrialisty. A britská kampaň v bombardovací misi připomíná jak Memphiskou krásku (a vůbec nevadí, že Britové B-17 prakticky nepoužívali), tak následně i Děla z Navarone.
Nebylo to naposledy, co Call of Duty ukázalo tři různé kratší kampaně za tři různé strany. Tenhle model se vrátil i v Call of Duty 2 a Call of Duty: World at War. Bylo to však naposledy, co měla virtuální druhá světová příchuť velkofilmů a navíc skrze lékárničky i alespoň co-by-se-za-nehet-vešlo realismu...
Největší změnou hry byl ovšem multiplayer, který při pohledu nazpět působí trochu jako obrázek z jiného světa. United Offensive do série poprvé zavedla výraznější progresi, ale také vozidla (!) ve formě tanků a džípů. Je jasné, odkud vanul vítr inspirace (*mrk* Battlefield 1942 *mrk*), ale to bylo v zásadě jedno.
Zpětně je United Offensive zajímavým pohledem na to, kudy se série mohla také dále vyvíjet. Ovladatelné tanky jako takové se sice později občas vrátily, dnes je však jejich přítomnost v Call of Duty spíše vzácnou výjimkou.
zdroj:
tisková zpráva
Hra disponovala i hrstkou dalších zajímavých mechanik. Rozkládatelné kulomety, plamenomety, relativně otevřenější levely nebo třeba poprvé v rámci série i "pozdržení" granátů (cooking) před jejich odhozením, to vše retrospektivně vykresluje mix nových i důvěrně známých prvků, které oživují hraní United Offensive i po dlouhých letech.
United Offensive vyvinuli vývojáři z Gray Matter Studios, nikoliv Infinity Ward, a byli za to odměněni zrušením původního studia a včleněním do struktur Treyarchu. O vývoji nekolují žádné veselé historky, žádný příběh souboje Davida s Goliášem a exodu talentovaných tváří do nově založeného studia (jako se traduje u retrospektiv prvního Call of Duty).
Dokonce i hlavní designér United Offensive Dan Koppel je následně podepsaný jenom pod Call of Duty 2 vyvinutým již Treyarchem a poté jeho otisk v herním průmyslu končí. Lze snad spekulovat, že Gray Matter měl po kreativní stránce hodně málo co říct a platil jenom za poslušného vykonavatele rozkazů. Tak už to ale ve válce (a herních studiích) zkrátka mnohdy chodí.
Ať už to bylo jakkoliv, záleží jenom na výsledku, a ten je v United Offensive víc než solidní. První a poslední skutečný datadisk série Call of Duty s plnohodnotnou kampaní i přelomovým multiplayerem si opakované zahrání rozhodně zaslouží.
