Pomineme-li obligátní tituly postapokalyptického ražení, jako je série Fallout, ochutnat dobroty atomové války nám dovolilo překvapivě malé množství her. Většina velkých strategií nedokázala plnohodnotně vykreslit nuance jaderné přestřelky. Pomyslnou výjimkou z pravidla je však právě geniální DEFCON. Tohle veledílo není zdaleka zajímavé jen pro svou simulaci jaderné triády – bylo to totiž také po čertech zajímavé cvičení v tom, jak lze velkou strategii realizovat v krátké formě.
Zatímco taková Civilizace vás nutí odehrát pořádnou porci tahů, než poprvé sousední národ počastujete atomem, DEFCON jadernou eskalací začíná i končí. Na počátku každého mače máte pár minut na rozmístění svých flotil, radarů a základen, načež následuje konvenční eskalace a poté, po vstupu do DEFCON 1, i eskalace jaderná.
Smyslem hry je mít na konci více bodíků než soupeř a bodíky se typicky počítají dle zabitého/zachráněného civilního obyvatelstva té či oné strany. Což v praxi znamená, že i pokud máte na konci hry jedno alespoň trochu nezničené město, vyhráli jste jadernou válku! Vaše zbylá populace může na oslavu bouchnout flašku strychninu.
Jde o perfektní ilustraci šílenství jaderného konfliktu a principu vzájemně zaručené destrukce – a navíc je to v interaktivní podobě i ďábelsky zábavné. DEFCON inteligentní kombinací pravidel vytváří jakýsi hybrid tower-defense (rozmístění základen) s mobilním bojem mezi letadly, loděmi a raketami, mezi nimiž není pro zoufale pomalé tanky nebo pěšáky žádné místo. Je to kříženec několika žánrů, který funguje až neuvěřitelně svižně. Výsledek je velmi odlišný od jiných RTS a grand strategií, což platí i s odstupem víc jak dekády.
zdroj:
Introversion Software
Snad je to právě tato vzácná kombinace kvalit, díky níž si DEFCON v roce 2006 vydobyl takovou přízeň. Tedy, abychom zase nepřeháněli – hra se nikdy nestala masovou záležitostí. I drobnější úspěch však tvůrcům z Introversion Software bohatě stačil. Introversion se přezdívalo „první moderní indie studio“, ale trefnější by bylo dodat ještě jedno adjektivum: „úspěšné“.
Že tahle parta chtěla o hrách uvažovat jinak, bylo jasné už po jejich o rok starší Darwinii. Její, řekněme, originální design však vývojářům rozhodně velkou slávu nezajistil. Několikačlenný tým proto vše vabank vsadil na přípravu DEFCONu – a podařilo se! Dnes je Introversion populární díky Prison Architectu, v roce 2006 však vývojářům úspěch atomové strategie doslova zachránil kůži a zajistil budoucí existenci.
Přitom je celá idea DEFCONu svůdně prostá. Jak je vlastně možné, že neonové válčení atomovkami po vzoru filmu Wargames nikdy nikoho jiného nenapadlo? Tím spíš, že i film Wargames se dočkal ještě zpátky v 90. letech tuctové RTS verze? Čím to je, že podobná tutovka musí napadnout až partu zoufalých a hladových Britů, bude asi navždy další záhadou pro Igora Timka.
Svým způsobem šlo o dokonalou seriózní hru. Pochopit principy jaderné války není úplně triviální a DEFCON je dovedl vysvětlit až groteskně zábavným způsobem. O něco méně pozitivní je absence jeho výraznějšího dopadu. Že Introversion neudělalo pokračování, až tak nevadí, i když nějaký balíček scénářů nebo rozšíření by neurazil. Daleko smutnější je však absence podobných titulů od jiných vývojářů.
DEFCON ukazuje, že grand strategie může být alespoň po pocitové stránce ohlodána až na dřeň způsobem, který jí příliš neubírá na komplexitě. Pár pokusů o podobné hry tu sice bylo, ale žádný nepřekonal svou inspiraci. I 13 let po vydání DEFCONu si tak musíme vystačit přinejlepším s jeho verzí pro VR. I ta ale nakonec ukazuje, jak nadčasovou hrou vlastně byl.
