Vzpomínáme: Giants: Citizen Kabuto se pokusil skloubit akci a strategii
Giants: Citizen Kabuto | zdroj: Interplay

Vzpomínáme: Giants: Citizen Kabuto se pokusil skloubit akci a strategii

8. 2. 2020 12:00 | Téma | autor: Ladislav Loukota |

„Originalita se nevyplácí.“ Nějak tak znělo na přelomu milénia poučení, které jsem si odnesl z Giants: Citizen Kabuto. Nečekaně kreativní mix akční hry, strategie, komedie a umění, který navazoval na tradici MDK i Battlezonu, a dokonce nabídl na svou dobu nebývale kvalitní grafiku, totiž tehdy málokdo hrál a dnes je jeho odkaz těžce undergroundový. Přitom tenhle nenápadný klenot, vydaný 22. prosince 2000, není ve své třídě dodnes překonaný.

Řekněme si na rovinu, že Giants si za své zapomnění může především sám. Hra, kterou jako svůj první projekt vytvořili lidé ze studia Planet Moon Studios složeného z veteránů původního MDK včetně Nicka Brutyho, v sobě kombinuje hned několik obskurních nápadů, kvůli kterým byla její cesta na trh pichlavě trnitá.

V první řadě tu máme obskurní postavy svázané ústředním dějem. Patří sem tři sarkasticky vygumovaní vesmírní mariňáci následovaní polonahou kosmo-mágyní, kterou doplňuje ohromný kosmo-obr. Legenda praví, že za jisté konstelace hvězd by bylo možné Giants přirovnat k Aliens vs Predator, ale jenom v případě, že by byl H. R. Giger podepsaný spíše pod stylizací Barbarelly než Vetřelce. Giants je prostě hra, která stylizací a žánrově neuchopitelnou zápletkou působí, jako kdyby Planet Moon Studios bylo kompletně na tripu.

Ona parta mariňáků na začátku přiletí pomoct utlačované rase Smarties, která vypadá jako zmenšený Nihilant z Half-Life. Příběh je vyprávěn skrze bizarní, nelogické cutscény, které jistě mají svůj půvab, ale spíše jen pro shovívavější menšinu hráčů.

Když ve druhé třetině hry převezmete roli modré kosmické kouzelnice bouřící se proti své rodině utlačující Smarties, také by to šlo vnímat optikou třeba Star Wars – jenže Giants se opět snaží zasazení i postavy prodat co nejúchylnějším způsobem. Právě proto je hra dodnes zajímavá, a právě proto také nemá skutečného následovníka.

Rovněž druhý důvod, proč se na hru zapomnělo, je jakousi Schrödingerovou výtkou – onen již nakousnutý žánrový mix je zkrátka opět dobrou i špatnou zprávou najednou. Uvnitř Giants de facto čekají tři různé hry. Za mariňáky si spíše zastřílíte, za kouzelnici musíte krom sekání oponentů stavět i základny, za finálního obra musíte spravovat své potomstvo a další růst. Giants byl svého času popisován jako akční hra s real-time prvky, ale výstižnější by bylo říct, že jde o tři různé akční hry, přičemž každá má trochu jinou míru real-time prvků. 

Podobné hybridy akce a strategie z přelomu milénia jsou subžánrem samy o sobě, ale Giants je dost možná jedinou hrou z dané periody, která i dnes zůstává extrémně moderní. Zatímco třeba Battlezone II jste mohli více méně hrát ze židle velitele nebo primárně jako akci a hra tedy nebyla vyhraněná tak ani tak, v Giants jsou strategické prvky mnohem organičtěji napojeny na akční pasáž. Jednou máte zkrátka možnost velet kolegům a jindy zase akční nadstavba působí spíše jako jakási variace na RPG prvky. Chcete lepší schopnosti? Fajn, ale postavte si kvůli nim základnu! 

Opět je to velmi originální pojetí, ale ve spojení s postavami a světem, kde bylo setsakra složité najít nějakou žánrovou berličku, jsou fluidní hratelnost a mechaniky dalším cementem do betonových botiček Giants. Tím spíše, že leckdo mohl hru svého času odložit už v prvním levelu. Buď zjistil, že hru s požadovanými 512 MB RAM a GeForce v roce 2001 prostě nerozjede, anebo protože ho nudil notoricky suchý první level. Kvality Giants leží spíš v pozdějších obřích mapách, které by se daly označit skoro až za jakýsi proto-sandbox, ale než hráč za prvního mariňáka dostane jetpack, příliš vizionářsky to nepůsobí. 

Giants: Citizen Kabuto zdroj: tisková zpráva

Ačkoliv si hra na sebe svého času nejspíše vydělala, nešlo o žádný hit. Vývojáři z Planet Moonu se o tři roky později připomněli poněkud populárnějším podobným titulem Armed and Dangerous, tentokrát však už o něco lépe vybalancovaným a přístupnějším.

Tou dobou už byly akční strategie za zenitem a dnes jde o zájem několika internetových nostalgiků. Ti v případě Giants: Citizen Kabuto udržují hru dodnes hratelnou, jednak skrze GOGovou verzi, jednak díky dedikovanému multiplayerovému serveru. A protože je Giants v herní historii spíše jakýsi ojedinělý experiment, je dodnes svěží. Není ho zkrátka s čím srovnat...

Nezdá se ani, že by podobný žánrový hybrid mohl dorazit v dohledné budoucnosti. Nick Bruty se pokusil v roce 2015 nakopnout pokračování skrze crowdfundingový projekt, ten však nevybral dost peněz a idea pokračování opět zmizela ze světa. Po boku Sacrifice, Battlezonu a hrstky jiných akčních strategií tak nejspíše Giants: Citizen Kabuto bude ještě dlouho tím nejlepším, co originální, leč historicky neúspěšný herní sub-subžánr vyplodil.

Nejnovější články