Vzpomínáme: Sid Meier's Alpha Centauri byl nejlepší díl Civilizace
zdroj: Firaxis

Vzpomínáme: Sid Meier's Alpha Centauri byl nejlepší díl Civilizace

12. 2. 2020 17:30 | Téma | autor: Ladislav Loukota |

Upravitelné jednotky? Složitá diplomacie? Fantastické technologie budoucnosti? Nikoliv – když jsem kdysi v minulém miléniu četl Rybkovu recenzi na Sid Meier’s Alpha Centauri, nejvíce mne zaujala možnost anihilovat pomocí superatomovky Planet Buster celou krajinu tak mocně, až na místě detonace zbylo jen moře! Je to jistě dětinská volba, ale nejlépe ilustruje svobodu, která s Alpha Centauri souvisela – a také podtrhává důvody, proč je hra, která vyšla před 21 lety, 12. února 1999, dodnes nepřekonána.

Tedy – překonána je rozhodně v řadě aspektů, počínaje grafikou (což není tak těžké) a konče popularitou. Ve srovnání s konzervativní sérií Civilization, jejíž poslední díly jsou sice stále prodávanější, ale také častokrát stále více svazující, je však Alpha Centauri podstatně liberálnější.

Chcete být na vzdálené planetě brutálním diktátorem, který plynuje své poddané a vytváří dystopii, vedle níž je i 1984 svobodomyslným světem? Můžete! Chcete naopak produkovat geneticky upravené biočichy, kteří vracejí planetu do jejího přirozeného stavu (tj. bez lidí)? Také můžete! Anebo můžete být superkapitalistou či se chovat jako idealista ze Star Treku. Můžete zkrátka leccos – a především si díky tomu můžete napsat jednu z nejlépe propracovaných historií budoucnosti ve hrách.

Přínos Alpha Centauri ale nekončil jenom možností prožívat kroniku zítřka se vším, co s tím technologicky a společensky souvisí. Objektivní výhodou oproti novým hrám byla i možnost konstruovat si nové jednotky nebo měnit planetární terén. Teprve poslední datadisk pro poslední Civilization VI přišel s čímsi podobným, totiž šancí postavit třebas průplav. Alpha Centauri ale totéž dovolovala podstatně dříve a opět méně svázaně.

Upravitelné jednotky se v Alpha Centauri, pravda, poněkud přejídaly a komplikovaly hratelnost. Nakonec člověk stejně zjistil, že nejlépe fungují dvě, tři jednotky, a ty jenom vylepšoval o novější brnění a reaktory. Navíc to na mapě vypadalo dost podobně…

Ale ta možnost tu byla – a od hry vyvíjené dva a půl roku nelze čekat zázraky. Alpha Centauri navíc přišla i s alternativním psionickým režimem boje. Ten byl rozhodován nikoliv útokem a obranou jednotek, ale jejich morálkou, takže jste mohli dostatečně kvalitními psionickými panáky porazit i ty největší bitevníky. Něco podobného by se rozhodně v Civilization neztratilo.

  Sid Meier's Alpha Centauri zdroj: tisková zpráva

Ale zřejmě největší předností hry ve srovnání s následovníky byla její umělá inteligence. Alpha Centauri působila dojmem, že skutečně komunikujete s jinými vyčůranými vůdci, kteří se na vás sice smějí, ale i během nejvlídnějšího okamžiku vám chtějí vrazit kudlu pod žebra.

Diplomacie nestála jenom na dobré AI, ale i na možnosti vyměnit skoro cokoliv za cokoliv, což šlo značně na ruku realpolitice. Dodnes je mi velkou záhadou, proč další hry série Civilization nikdy nenašly způsob, jak udělat diplomacii alespoň z půlky tak dobrou jako v tomto případě.

Hra přitom paradoxně vznikla jaksi omylem. Ačkoliv v roce 1996 vydalo MicroProse s velkou pompou druhý díl Civilization, toho času oslavovaný (produkcí) za úpravu pro Windows 95, následná konsolidace moci vedla k odchodu klíčových designérů. Založili si vlastní společnost jménem Firaxis a Bryan Reynolds, Jeff Briggs a Sid Meier za svou první hru zvolili právě sci-fáckou mutaci Civilization jménem Sid Meier's Alpha Centauri. Ačkoliv vývojáři neměli na triku žádnou sci-fi hru, podařilo se jim vytvořit jednoho z nejlepších zástupců žánru vůbec.

Alpha Centauri přinášela fantastickou vizi komplexní budoucnosti plné kvantových počítačů a kybernetických modifikací, ale zároveň vnášela do celého mixu i depresi z kolapsu předešlé civilizace na Zemi a samozřejmě i nové prostředí na nové planetě. Výsledkem byl netradiční mix optimismu, smutku a skoro až ezo-fantasy prvků.

Ale pozor! Alpha Centauri nakonec ze všech příměsí vybruslila jako čistokrevné hard sci-fi, za které by se nemusel vůbec stydět ani Arthur C. Clarke.

  Sid Meier's Alpha Centauri zdroj: tisková zpráva

Tím spíš je smutné, že najít přímé i duchovní následovníky Alpha Centauri je velmi zapeklité. Hra se dočkala datadisku Alien Crossfire, který přinesl mnoho nových pochutin, ale studio následně zamířilo jinam. Ačkoliv vydalo čtyři další díly Civilization a asi milion jejich datadisků, k Alpha Centauri se nikdy přímo nevrátilo.

Šest let nazpět se sice pokusilo o cosi podobného skrze Civilization: Beyond Earth, výsledek však nikoho příliš nepotěšil. A podobně tomu bylo i v případě fanouškovských pokusů. Pandora: First Contact vyšla podobně naprázdno, snad jenom Age of Wonders: Planetfall loni dosáhl výrazně lepšího výsledku.

Pokud bych ovšem měl vypíchnout jedinou hru, která autentičtěji zachytila když ne hratelnost Alpha Centauri, tak aspoň pocit z hraní, je to budovatelský Surviving Mars. Ačkoliv zdejším největším nepřítelem není Planet Buster, ale jednoduše nedostatek kyslíku a vody, člověk se tu stále cítí více jako průkopník donucený k nepopulárním krokům než jako kosmodrsňák v Planetfallu.

Alpha Centauri zůstává inspirací pro další hry i víc jak dvě dekády po svém vydání. Je jenom škoda, že se tak děje spíše mimo studio Firaxis.

Nejnovější články