Za víc jak dvě uplynulá desetiletí se napsaly stohy bitů o tom, kterak StarCraft proměnil svůj žánr. Asymetrické pojetí tří ras, revoluční multiplayer, krutopřísná story – to vše a mnohem více je samozřejmě pravdou.

StarCraft ovšem nebyl ani tak ultimátní revolucí, jako spíše ultimátní evolucí pravidel RTS. Rozdíl mezi ním a WarCraftem II nebo C&C: Red Alert byl ohromující, ale Blizzard vlastně nepřinesl nic, co by do té doby nikoho nenapadlo. „Jenom“ to vše uměl zaobalit dohromady způsobem, který do toho okamžiku neměl obdoby.

Dost se napsalo i o tom, jak probíhal vývoj StarCraftu a Warcraftu I a II. Jak si chtěl Blizzard licencovat Warhammer, potažmo Warhammer 40K, ale nakonec si raději variaci téhož uklohnil pod vlastní značkou. Užitečné bude si i po čase zase připomenout původní ohyzdné rozhraní StarCraftu. Jenom tak totiž člověk doopravdy ocení magii, jaké byli grafici schopni k březnu 1998!

zdroj: Blizzard

Původní vzhled prototypu StarCraft

Zpátky v tomto dřevním roce ale nikdo nehrál StarCraft kvůli jeho historickému významu. Právě úkoly jako „Přežij po 30 minut“ (pro puntičkáře: mise Desperate Alliance, třetí za Terrany) však byly vábničkou, kvůli níž hráč zůstal u hry zůstal.

Nebylo to však ani tak kvůli příběhu, ačkoliv i ten patří mezi etalony kvality nejen mezi RTS. Příběh byl totiž zpátky na konci 90. let ještě málokdo schopný sledovat a v angličtinou spíše nepolíbeném Česku na konci 90. let vůbec i vnímat.

Podstatnější bylo zdejší vyprávění vizuálem a zasazením. Jak magicky dovedl StarCraft přikovat k obrazovce nové hráče, neschopné sledovat popisy jeho kulis, zápletku a všeobecnou pověst, mi došlo až v momentu, kdy jsem hru pár let nazpět představoval svým synovcům. Narodili se až po roce 2000 a mohlo jim během hraní tutorialu StarCraftu být snad kolem deseti let, PEGI, nePEGI.

Zpočátku je samozřejmě zaujaly souboje „kosmonautů s dinosaury“. Ale s každou další misí přicházely nové nápady, zahušťování ústřední otázky a hlavně objevování něčeho nového o zdejším světě. Když vysvitla třetí mise, šok z banálně znějícího úkolu rozbíjejícího pravidla žánru se u nich spojoval s úděsem z toho, co dalšího na ně hra asi vrhne. Měli ze hry zkrátka identický pocit jako já o dekádu dříve.

Zopakovat mustr „tajemné invaze“ nebylo originální ani v roce 1998 – jenom na jaře téhož roku odvyprávěla totéž 6. řada Star Trek: Deep Space Nine, o pár let dříve Babylon 5, o pár dekád dříve Pán prstenů. Ve formátu RTS to však nové bylo a StarCraft to dovedl využít ku svému prospěchu a brilantně kolem toho obmotat i konstrukci misí. Zdejší svět nejenom tepal intenzitou a životem, vy sami jste jej mohli ovlivňovat a procházet! Alespoň s pomocí jiných jednotek.

zdroj: tisková zpráva

Stejný koncept od roku 1998 zopakovala řada her, včetně tří dílů StarCraftu II. Namixovat stejný poměr vyvážené hratelnosti, příběhu, budování světa a zajímavých postav se ale už nikdy stejnou měrou nepodařilo. Bohužel to platí i o oněch třech dílech StarCraftu II. A kvůli ztrátě momentu překvapení se to asi už ani nikdy stejnou měrou nepodaří.

Teď ze mě nemluví nostalgie, ale prostá fakta o stavu žánru RTS – byť nejde ani zdaleka o vyhynulý druh, dobu největší slávy má zjevně za sebou a nová, konzolová generace mu ne a ne přivyknout, ačkoliv si dnes díky StarCraft: Remastered můžeme vychutnat původní hru i na dnešních platformách. 

Snad jednou, až dojde RTS nebo jeho nástupce úplného obrození a začne se hrát pomocí zatím nedefinovaných mechanik třeba skrze VR helmy, může se nové hře podařit totéž, co se kdysi podařilo StarCraftu. Přijít ve svém žánru s atmosférickým, ale ironicky vtipným, dýchajícím příběhem, v němž se díky brilantnímu využití mechanik chcete cítit jako součást zápletky. Vedle story samozřejmě nesmí stát stranou ani kreativní kampaň plná zajímavých subverzí žánru. Až bude první StarCraft jenom matnou vzpomínkou herní historie, pak se snad může historie opět opakovat.

Otázka je, zdali tou dobou už nebudeme létat do skutečného sektoru Koprulu.