Představte si situaci, ve které se zcela reálně nachází celá řada šéfů vývojářských firem. Mají studio, ve kterém pracuje několik desítek nebo stovek zaměstnanců, kteří jsou existenčně závislí na jejich úspěších. Chtěli by vyvíjet špičkové hry nejlépe, jak to jen jde, a zároveň se blýsknout tím, že to dokáží lépe než konkurence. Rozhodnou se tedy udělat PC hru, ze které se všichni posadí na zadek, protože bude mít revoluční herní mechanismy a také vyždíme maximum z dostupného hardwaru.
Peníze nerostou na stromech, a tak nejdřív samozřejmě musí najít někoho, kdo to zaplatí. To je vydavatel, investor nebo banka, která jim půjčí peníze. Všechny tři instituce samozřejmě chtějí primárně vydělat, a tak očekávají, že se jim investice vrátí v podobě zisku z prodeje. Po několika letech tvrdé práce, přesčasů a stresu se dílo podaří a hra se dostane do obchodů. Kritici na ni pějí ódy, výrobci hardwaru ji používají, aby ukázali, co dokážou jejich produkty. Tvůrci dostanou zaplaceno a s pocitem dobře odvedené práce začnou nakupovat jachty a drahá auta... Nebo ne?
Právě že většinou ne. K tomu, abyste vyrobili hru jako Crysis, potřebujete několik let a sto nebo ještě víc špičkových zaměstnanců. Náklady na vývoj se díky tomu vyšplhají někde k deseti a více milionům dolarů, klidně i na dvojnásobek. Na straně vydavatele k tomu ještě připočítejte marketing, výrobu, prezentace, výstavy, licence, lokalizace atd., které představují často částku stejnou jako vývoj samotný. Aby se taková hra zaplatila vydavateli, potřebuje jí (by voko) prodat aspoň milionů kusů, a aby na ní vydělal i developer, počet prodaných kopií musí být spíš dvojnásobný. I při takovém počtu prodaných kusů si ani jeden nijak dvakrát nenamastí kapsu, ale spíš zacáluje náklady systémem z ruky do huby.
Jenže jak jde čas, zvedají se i náklady na vývoj, zatímco prodejní čísla zůstávají spíše stejná. Na vývoj dalšího titulu je potřeba klidně dvojnásobek zaměstnanců, čímž se samozřejmě neúnosně zvednou i náklady a hra by se stěží zaplatila i při prodeji dvou milionů kusů. Vy ale víte, že vašeho posledního titulu se prodal pouhý milion a to i přesto, že kritikou byl přijat naprosto nadšeně a ze všech stran sklízel jen samou chválu. Nedá se proto očekávat, že pokračování se při vyšších nákladech a stejném prodeji zaplatí. Následně ještě zjistíte, že zatímco oficiálně se první hry prodalo milion kusů, pirátsky si ji stáhlo dalších pět milionů uživatelů a to rozhodně nepotěší.
V takovém případě máte pouze dvě možnosti, buď to zabalíte a hry přestanete dělat, protože žádný investor vám nedá peníze na pokračování projektu, o kterém ví, že si na sebe stěží vydělal, nebo se porozhlédnete po dalším trhu, kde byste své hry prodali další milionek, aby se to zaplatilo. No a to jsou samozřejmě konzole. Rozhodnutí pro ně vyvíjet ovšem není zase taková legrace. Zatímco na PC jste mohli počítat s tím, že máte k dispozici gigabajt paměti na grafiku a další jeden až dva na všechno ostatní, na konzolích máte půl giga paměti na všechno a to nemluvíme o diametrálním rozdílu ve výkonu procesoru a grafického čipu.
Vývojář se oproti PC mnohem víc zapotí, aby svoji hru dokázal na konzoli rozběhat, a i když výsledek může nakonec vypadat o něco hůř, z programátorského hlediska je taková hra mnohem obdivuhodnější než PC verze, kde celá řada věcí jde téměř sama. Zdánlivá obrovská nevýhoda má ovšem i své plusy. Hardware konzolí se nemění každý půl rok, všechny jsou stejné, a když se vám povede udělat hru jednu, s těmi dalšími už to jde mnohem snáz, bez záludností a novinek.
zdroj:
tisková zpráva
No a pak dojde na lámání chleba, hra se začne prodávat a autoři zjistí, že prodejnost jim stoupla o 300%, přičemž tu nejlépe vypadající verzi na PC si koupilo ještě míň lidí a stáhlo si ji ještě víc pirátů než minule. No a pak si zcela logicky řeknete: „Proč bych se já vlastně s tou PC verzí matlal, když to jsou vyhozené peníze a námaha.“ Další hru pak už cílíte primárně pouze na konzole a PC verzi, pokud ji vůbec chcete dělat, věnujete pouze tolik úsilí, aby se z těch pár set tisíc prodaných kusů byla schopná zaplatit.
To znamená, že vezmete verzi pro Xbox, která jde nejjednodušším způsobem zkonvertovat na PC, a cestou nejmenšího odporu ji převedete. Protože ale řada lidí má PC i konzoli a nemuseli by při uvedení na trh odolat pokušení a radši by si ji stáhli na PC, než koupili na Xbox, tak tu PC verzi ještě pozdržíte, aby to nedočkavci nevydrželi a radši si ji koupili, než ukradli. Zisk z prodeje PC verze je pak jen jakýsi bonus k té většině peněz, které vám přinesly konzole.
A to je, vážení přátelé, pointa tohoto příběhu, který, ať chcete, nebo ne, je velmi přesným obrazem reality. PC herní scénu nezabíjejí konzole, ale pirátství, které je na PC skutečně mnohem větší než na PS3 a Xboxu. Kdyby totiž PC trh byl schopný vydělat peníze, vývojáři by mnohem raději dělali hry na PC, protože to je jednodušší, méně omezující a celkově příjemnější než vývoj pro konzole.
Samozřejmě že jsou hry, kterých se i na PC může prodat miliony kusů, ale člověk nepotřebuje být zrovna génius, aby zjistil, že to obvykle jsou hry, kde hlavní roli hraje online složka a z nelegálních kopií nejdou dost dobře hrát (World of Warcraft, Starcraft, CoD atd.). Obrovské prodeje některých z nich pak dokazují, že hráčská základna s patřičným hardwarem je obrovská, a kdyby tito zákazníci byli ochotní platit i za offline hry, PC scéna by jen vzkvétala. I zde ovšem platí, že pokud vyjdou tyto tituly na všechny platformy, prodej na PC je nejmenší a to i přesto, že PC verze je obvykle nejlepší a má nejkomfortnější ovládání (CoD, Medal Of Honor, Fallout New Vegas, Assassin's Creed...).
zdroj:
tisková zpráva
No a pak je tu ještě častá výtka, která se netýká zpracování, ale designu. Konzolové hry jsou prý jednodušší a blbější než hry na PC. Jsou více koridorové, mají jednodušší ovládání, víc vodí hráče za ručičku. To je pravda, ovšem pouze v případě, že slovo „konzolové“ nahradíte slovem „dnešní úspěšné“ hry. Důvody, proč jsou konzolové hry jednodušší a přímočařejší, totiž nespočívají v drtivé většině případů v tom, že by konzole nezvládly složité hry. Ostatně, důkazem toho je spousta her, které jednoduché koridorovky nejsou (Fallout, Oblivion, Assassin's Creed, Red Dead Redemption, GTA...). Jde spíš o to, že když už někdo investuje do hry obrovské peníze, samozřejmě se snaží, aby ta hra oslovila co nejširší publikum a tím pádem, aby nebyla moc složitá.
S tím se samozřejmě dá polemizovat, protože všechny jmenované složité hry jsou zároveň mnohem úspěšnější než většina her jednoduchých, ale takoví už prostě jsou vydavatelé. Druhý problém je také rázu finančního. Čím je totiž hra složitější, tím je samozřejmě složitější i na výrobu, víc věcí se může podělat a tím pádem je vývoj i dražší a riskantnější. I kdyby konzole neexistovaly, situace by byla stejná, ne-li horší, protože PC hry by zřejmě vypadaly mnohem lépe, tím pádem by byly ještě dražší než dnešní konzolovky a ochota vydavatelů riskovat by byla ještě menší.
Jak vidíte, tak konzole jsou v tom všem naprosto nevinně. Proto až se budete příště rozčilovat, že nějaký vývojář „zradil“ PC komunitu, která mu „pomohla“ na výsluní, tak se nejdřív zamyslete, kolik her jste si v poslední době koupili, a buďte rádi, že díky konzolím může váš (dříve) oblíbený vývojář vůbec existovat a je na vás ještě tak hodný, že tu svoji hru pro PC aspoň naportuje z Xboxu a dá si tu práci, aby upravil ovládání, vylepšil nějaké textury a poladil některá nastavení, aby to vypadalo trochu líp.
