zdroj: tisková zpráva

„Věřte mi, že tohle dělám proto, že mě práce v Team Bondi baví a nechci studio vidět zničené anonymními bývalými zaměstnanci. Odkud tyhle útoky na studio vycházejí? Pokud jde o vylepšení pracovních podmínek, jsem pro! Mám ženu, děti, přátele a ti všichni mě v době vývoje L.A. Noire sotva viděli, ještě, že je manželka tak chápavá. … Jenže někteří zaměstnanci, kteří byli propuštěni, chtějí vidět Team Bondi zničené.“ Zde jsme citovali z úvodu k dopisu, nyní samotné prohlášení.

V jeho úvodu Heironymus zmiňuje, že je jedním z prvních pěti australských zaměstnanců týmu a konstatuje, že se na něj server IGN, když stavěl článek o obviněních, neobrátil. Dále zmiňuje, že je v týmu od roku 2004, a jak šťastný byl, že tehdy získal tuto práci, tedy pro samotnou kauzu nepříliš zajímavé věci. Nicméně, následně už je konkrétnější: „Během prvních let vývoje L.A. Noire jsme dělali od 9 ráno do 6 večer. Občas, na konci cyklu jsme pracovali i v noci. Jak jsme ale nenaplňovali včas předsevzetí, narůstal tlak a práce se protahovala. Nebyla to chyba jednoho člověka, ale celého týmu. Občas bylo těžké pokračovat, jak se práce hromadila. Narůstala frustrace a my přišli o pár lidí, kteří se rozhodli, že dále takhle pokračovat nechtějí.

Poté, co se ukázala být práce o víkendu nevyhnutelná, Team Bondi štědře stanovil, že ti, kteří pracují o víkendech, budou mít odměny. … Na konci projektu jsme byli navíc odměněni čtyřmi týdny dovolené navíc. … Při dokončování projektu jsem pracoval kolem 65 hodin týdně a kromě pár výjimek, kdy třeba přišlo na pořad dne demo, jsem se nikdy nedostal nad 100 hodin týdně. Když se nad tím zamyslíte, to je 14 hodin denně, 7 dní v týdnu. Neříkám, že to nikdo nepodstupoval, ale k tomuto jsme nebyli vedeni. Upřímně, kdyby tohle někdo v mém týmu dělal, snažil bych se ho v tom zastavit.
…
Nikdy jsem od týmu nečekal to, co bych sám nezvládl. … Brendan sám pracoval dlouhé hodiny a málokdo z nás ví, jak vyčerpávající jeho práce v Los Angeles byla. Nikdo v Team Bondi si nemyslí, že by takovýto styl práce byl v pořádku a poučili jsme se z našich chyb pro příště. Lidé v Team Bondi jsou skvělí a já se těším, až s nimi budu vést další projekt.
…
Tahle hra je největší, jakou kdo v Austrálii vytvořil a přitom jsme začali jako malá rybka v rybníku. Během vývoje jsme viděli, jak mnoho vývojářských týmů v Austrálii končilo. Mohlo se to stát i nám, určitě jsme párkrát byli blízko zrušení. Ještě, že jsme měli Rockstar, který nás podpořil.
…
Prosím, zamyslete se, než začnete L.A Noire bojkotovat nebo říkat, jak je Team Bondi hrozný. Jsme oddaní herní vývojáři a učíme se z vlastních chyb.“

Toť stručný „výcuc“ dopisu, který se vyplatí přečíst celý. Každopádně, je to obhajoba trochu rozpačitá. Nepochybuji osobně o pisatelově upřímnosti, ale de facto potvrzuje veškerá obvinění a stížnosti s tradiční výmluvou, která dnes už zlidověla spíše do klišovitého vtipu, „neočekávám od svých zaměstnanců nic, co bych nedělal sám“. V dnešní dob jde o oblíbenou mantru, kterou se v top podnicích vyrábí workoholici na pokraji zhroucení anebo alespoň rozvodu. Stejně tak by mohlo být snadno napadnutelné konstatování, že nedodržení uzávěrek je vina celého týmu. Nicméně ve společnosti je toto záležitost vedení, které má vypracovat souvislý, rozumný plán a získat potřebné množství dostatečně zkušených lidí, aby byl naplněn.

Je to samozřejmě obtížné téma. Team Bondi jsou zjevně nováčky v této sféře a pisatel bez diskusí vše myslí upřímně a bude asi z negativní reklamy hodně nešťastný. Vzhledem ke kvalitám hry jistě nehrozí nějaký bojkot anebo mediální zavržení Team Bondi, či snad jeho zmíněné zničení. Na druhou stranu, i tady se ukazuje, že mnoho věcí během vývoje nebylo v pořádku a dříve napsaná slova byla pravdivá.

Je tedy jen na nás – tedy vás – jak se k celému problému osobně postavíte. Jsme v době, kdy je práce takřka na prvním místě a pro její zachování většina jedinců raději zatne zuby a dá si i těch 100 hodin týdně, než aby riskovali, že jejich rodina bude bez klíčových financí. Nicméně to občas vede k nadměrnému tlaku ze strany vedení, když není kompenzován ve finanční i dalších sférách. Zmínka o tom, že Team Bondi víkendové pracovníky velkomyslně odměnil, je trošku absurdní, to by měla být samozřejmost. A na druhou stranu, jsme v době, kdy prostě tlak a přesčasy prostě k top byznysu patří. Nicméně je fakt, že lidská mysl a tělo zvládne jen určité množství konstantní námahy a tak se časem může stát takováto nadprodukce kontraproduktivní.

Co si myslíte vy? Je na něčí straně „právo“?