Někdy to zachází i tak daleko, že se člověk odpoutá od reality, začne ztrácet kontakt s okolím, své přátele, v rodině a milostných vztazích nastanou problémy... Co s tím? Jde o návyk? Dá se to léčit?
Vědci se zaměřili na zkoumání herního průmyslu zejména poté, co se ve světě objevilo několik případů násilných trestných činů, u nichž byly jako viníci označeny kromě lidí, co čin spáchali, i počítačové hry. Některé vlády dokonce požadují, aby byla na krabičkách her uvedena varování o možném vlivu na zdraví, podobně jako je tomu např. u cigaret, apod. Názor na návykovost her však není jednotný. Některé důkazy nicméně ukazují na to, že hry stimulují stejné části mozku jako drogy nebo alkohol.

Stále více se rozmáhají tzv. masivně multiplayerové hry. Těm by se daly připsat i některé skutečné oběti, viz naše zprávy o několika úmrtích v náruči internetových kaváren. Může být např. takový Everquest návykový? Ne prý více než práce nebo škola (dost dobře si ale nedokážu představit návyk na školu), říká Florence Chee, student kanadské university Simona Frasera. Podle Stephena Klineho, profesora sociální psychologie a mediálního analytika - však 15% hráčů Everquestu o sobě tvrdí, že jsou závislí a třicet procent lze považovat za závislé. Výzkumy pana Klineho, provedené na stovkách opravdu těžkých hráčů onlinovek, ukázaly, že asi polovina z nich má kvůli svému koníčku ve vztazích a rodině problémy. Takoví hráči stráví u PC v průměru 17 - 26 hodin týdně a co hůř, začíná to už u dětí ve věku 10 let. Kline tvrdí, že hry nejsou klasickým médiem, že skýtají novou psychologickou zkušenost.

Jiní vědci naopak uvádějí, že i takoví těžcí gamesníci nejsou zase tak nespolečenští nebo patologičtí samotáři, jak se o nich často říká. Profesorka sociologie z Národní taiwanské univerzity zjistila, že velká část hráčů je součástí různých online klanů a mnoho jich se s ostatními členy klanu stýká i ve skutečném životě.