Třetí Mafia měla celou řadu pozitivních i negativních vlastností. Jednou z často kritizovaných však byla reakce NPC na celou řadu specifických situací, ke kterým však během hry docházelo poměrně často. Bavíme se o situacích, kdy například hlavní hrdina z nějakého důvodu vystřelí, což na přítomné ozbrojené i neozbrojené postavy v určitém radiu působilo jako příkaz, aby se nějak zachovaly. Jakkoli byli sami tvůrci s fungováním AI NPC v obecném měřítku spokojení, z ohlasu hráčů i z vlastní zkušenosti jim bylo jasné, že je potřeba tento aspekt co nejdříve po vydání vylepšit. Měli na to 3 měsíce a k dispozici měli omezené zdroje, protože většina týmu se v té době věnovala vývoji DLC. Nakonec se s tím ovšem vypořádali poměrně elegantně.

Minulý rok jsem po mnoha hodinách strávených hraním Mafie III, stejně jako většina ostatních hráčů a kritiků, usoudil, že není příliš o co stát, a vůbec jsem neprotestoval, když si v našem redakčním hlasování odnesla pyšný titul Zklamání roku 2016. Přesto bych však lhal, kdybych řekl, že to je nejhorší hra s otevřeným světem, kterou jsem kdy hrál. Naopak – příběh mě bavil, postavy mi byly celkem sympatické, prostředí New Bordeaux příjemně neotřelé… Jen to všechno srážely na kolena technické chyby a neuvěřitelně rutinní mise. A tak jsem se po dlouhé době ke hře vrátil, abych zjistil, jak tenhle neblahý stav ovlivnila trojice příběhových DLC.