Malý, melancholický počin Still There vám předem nedá vědět, co od něj můžete čekat. Varuje vás jen před osamělostí, smutkem a výčitkami strážce majáku, který se rozhodl pro život hluboko ve vesmíru v předaleké budoucnosti. Co ho ale v té černočerné tmě vyplněné pracovní rutinou čeká, vás zasáhne a nechá utápět v depresivních myšlenkách o životě, jeho smyslu, minulosti a budoucnosti.

Budík vyřvává, hodiny ukazují 6:00, z počítače se ozývá již důvěrně známý hlas umělé inteligence Gorky: „Dobré ráno Karle. Je tady další den. 256. den, abych byl přesný. Tak vyskoč konečně z postele a pusť se do práce! Ještěrák má určitě hlad…“ Bojíte se rutiny? Tak to radši nepřijímejte práci hlídače majáku v nezmapované části vesmíru. Ale mohla by být celkem zábava si to vyzkoušet v adventuře Still There, ne?