Musím říct, že mi Horizon Zero Dawn čím dál tím víc připomíná sérii Monster Hunter a to myslím jako pochvalu. Především souboje a pohyb mezi agresivními, „nakaženými“ zvířaty vyžaduje hodně plánování, rychlosti a improvizace. Dokud můžete s Aloy využívat přírodních úkrytů a likvidovat jednoho robosaura po druhém, vše vypadá snadně. Jakmile ale dojde na moment, kdy se z lovce stává kořist, role se obrací.

Když se podaří, i jeden útok od nakažených Watcherů sebere Aloy třetinu životů a střílet lukem po mrštných bestiích není zas tak snadné. Dobře působí spolupráce s vaším ochočeným koníkem, který umí Watchery skopnout na zem, kde je můžete dorazit rychlým útokem. Navíc, představte si, že za vás tohle oddané zvíře třeba položí život. Dojemný příběh… tedy do chvíle, než si přeprogramováním ochočíte dalšího.

V závěrečném střetu se předvede i několik dalších hraček z Aloyina arzenálu, včetně již známých háků, které chvíli udrží monstrum na místě. Opravdu se mi líbí, že když položíte energetickou past a lákáte do ní robosaura, musíte ji přeskočit, abyste se místo kořisti neváleli v křečích na zemi vy. Rozsáhlý crafting vypadá solidně, tím spíš, že můžete jednotlivé zbraně a zbroje osazovat dodatečnými doplňky, které vám třeba přidají do plížení nebo odolnosti vůči elektřině.

Horizon Zero Dawn v tuto chvíli vypadá masivně. Ne třeba ani do rozlehlosti, i když ani ta nebude malá, ale z hlediska možností. Teoreticky můžete k lovu přistupovat hodně akčně, nebo zase jako opatrní lovci ze zálohy, kteří ani jeden šíp nevyplýtvají nazmar. Jen se připravte, že když se něco pokazí, stejně se musíte hodně ohánět, abyste se vyhnuli občas hodně agilním robošelmám. Hra vychází na PlayStation 4 1. března.