The Vanishing of Ethan Carter dle záběrů z hraní skutečně nabízí minimalistické procházení scén, na kterých se odehrál zločin. Konkrétně způsobem, který nejspíše žádná adventura doposud nevyzkoušela. Principem je zde totiž pochopení chronologie zločinu z vývojáři naznačených indicií a otázek, nikoliv frenetický pixel hunting nebo generické zpovídání svědků.

V praxi vývojáři vyřešili problém, jak navádět hráče a zároveň z něj nečinit loutku tím, že objevené předměty nedávají jasné odpovědi, ale naopak vypíší možné otázky. Právě mezi nimi pak hráč volí, a postupně je dalším odhalováním zločinu eliminuje. Jinými slovy, tíživá nálada hry jakoby vypadla z Lovecrafta, a díky bohům s ní koliduje i zastřená hratelnost.

Jasně, ta se může ve finále lišit. Zatím se však vážně zdá, že The Vanishing of Ethan Carter nabídne zážitek postavený primárně na tichém pochodování a přemýšlení. Dokonce i snová pasáž, totiž paranormální "komunikace s dušemi zesnulých", dle ukázky zachovává tajemnou atmosféru i nutnost stále uvažovat, jak k vraždě došlo. Naštěstí nejde o jednoduchou animačku, v níž by duch hráči vysvětlí, co se jako stalo. 

Těžko říct, jestli tempo a nálada vydrží po celou dobu hraní, The Vanishing of Ethan Carter však prozatím slibuje daleko věrnější simulaci detektivní dedukce než jakou představila třeba L.A. Noire.

A navíc je tu fotogrammetrií vytvořená grafika! Byť je skoro třináctiminutové video z hraní plné hledání příčin něčí smrti, jedná se o nejklidnější zážitek dne. Zkrátka přesně tak, jak se sluší a patří na atmosférickou detektivku.