Pokud si zvolíte poprvé cestu jako já, nejspíše vás nic moc nepřekvapí, protože cesta humanisty vede k (asi) standardnímu konci. Tedy pokud vás pak při setkání Nychtemeron nezabije. Nicméně doporučuji zkusit další možnosti a dobrat alespoň ke kvartetu konců.

Především totiž vyjde najevo, že smrt pro vaši postavu není konec hry. Dostanete se do světa uvnitř své mysli, v němž můžete procházet danou realitu a dokonce můžete získat vedlejší, nepovinné úkoly. Což jen podtrhuje základní myšlenku designu hry – i přešlapy a chyby mohou vést k zajímavým následkům. V tomto případě nezemřete, třeba se dozvíte i něco nového, ale zase zemře žoldnéř, který vás doprovázel při útoku na Nychtemerona.

Další věc, která se mi líbí, je několik barev, k nimž se na základě svých činů přikláníte. Nefunguje zde tedy princip prostého dobra a zla či řádu a chaosu, ale jednotlivé barvy představují komplexnější soubor emocí a idejí. Díky tomu může být výsledkem dokončení každého úkolu nejen příběhový následek, ale také v rámci profilování morální tendence vaší postavy, a to nečernobílým způsobem.