Na Thronebreakeru mi přijde skvělé, že musí přitahovat i ty hráče, kteří mu nikdy nepodlehli ani v Zaklínači 3, ani v následné online variantě. Jeho obrovským lákadlem je totiž propracovaný příběh s mnoha konci zasazený do zaklínačského světa, a to dokonce přímo do období, v němž se odehrává původní knižní sága. Geraltovi fanoušci by se do něčeho takového s chutí zakousli, i kdyby místo bojování museli hrát domino.

zdroj: Archiv

Naštěstí domino hrát nemusejí, protože je čeká gwent (případně gwint, pokud preferujete původní českou verzi). Karty jsou přizpůsobené singleplayeru a jeho speciálním příběhovým výzvám, které reprezentují skutečné dění na bojišti. Není to tak, že by královna Meve neustále seděla u stolu a karbanila – její balíček je plný vojáků, přisluhovačů a rádců, kteří příběhově stojí po jejím boku. Když některý zmizí, zmizí i karta.

Pochopitelně během desítek hodin kampaně získáte i kartičky nové, a to tehdy, když se s někým skamarádíte nebo získáte jeho poslušnost. Občas to bude znamenat riziko či složité morální rozhodnutí, ale to už je v podstatě zaklínačova ochranná známka. O svou armádu se pak musíte starat, vylepšovat ji a pokud možno ji nedovést k násilné vzpouře.

zdroj: Vlastní foto autora

Všechno to zní fantasticky a už se nemůžu dočkat, až se do toho pustím (promiň, MtG: Areno, na chvíli se beze mě budeš muset obejít). Jen mě trochu trápí jedna věc. Když jsem četl knížky, tak nějak jsem si představoval, že „Meve“ se vyslovuje, jak se píše, a přijde mi to výrazně lepší než anglická výslovnost „Mýv“. Ale co, na „Kelebrimbora“ jsem si taky zvykl. Tak tedy 23. října! Severní království nesmějí padnout.