Guild Wars 2

Mnozí na tohle MMORPG čekali jako na smilování boží, na mesiáše, který přijde, digitální nebesa se rozevřou a zatímco všechny bude čekat poslední soud, tak MMO vynese nebe. Z Guild Wars 2 se ovšem vyklubalo „jen“ vynikající, promakané, rozmáchlé a poutavé fantasy RPG. Takže zase žádná apokalypsa. Hra ale dokázala, že trend v posilování role jednoho hráče v rámci MMO a jeho příběhu výrazně sílí. Kdo chtěl, mohl se do světa Guild Wars 2 ponořit sám a hra mu klacky pod nohy neházela. Naopak jej přivítala s náručí otevřenou a plnou herního příběhu a úkolů, které po vás nechtěly vyvolávání „DD LFG!“ na rohu nejbližšího komunitního plácku. Což neznamená, že tahle hra nepodporuje spolupráci. Spíše naopak. ArenaNet se chlubí svou snahou vytvořit z PvP eSport a je to na systému hry celkem jasně vidět. K arénovým PvP modům se přidává i masivní boje o hrady a tvůrci svědomitě dodávají nové dungeony a bonusový obsah. Pokud někdo nereálně čekal, že miliony hráčů z WoW zvednou kotvy a přemístí se, asi byl ve svém blouznění ztracen. Ti ostatní dostali skvělé MMORPG s živou a aktivní komunitou.

Diablo III

Druhá hra zatížená nereálným očekáváním. Přitom Diablo III mohlo dělat jediné – nechat vás masakrovat hordy nepřátel a poté vám do pracek házet nové a nové vybavení, nad kterým budete kleptomansky slintat a toužit po další dávce, která vám vypadne jen z další haldy mrtvol. A čekal někdo něco jiného? Popularitu hry nesnížilo ani diskutabilní rozhodnutí s online podstatou hry. Blizzard následně dokázal zopakovat klasickou formuli, díky níž se tahle značka stala pojmem a spolykala desítky až stovky hodin jednotlivých bijců. Jak pravil Karel, jehož slova si vypůjčím: "Tvůrci z Blizzardu zkrátka vsadili na jednoduchost a přímočarost, což se ale vůbec nevylučuje s variabilní hratelností. Dokázali tím, že jsou schopni i do třetího dílu tak provařené série napumpovat nemalé penzum zábavy a kreativity. Ostatně, kdo jiný umí povýšit krvavou lázeň na 'umění'".

Dragon’s Dogma

Japonský mutant, který jde velmi podobnou cestou, jako Diablo... tak trochu. Bere základní étos hrdinské hry, tedy kolektivní likvidace podivuhodných potvor, a povyšuje jej na zákon, nad nějž není. Větvené dialogy? K čemu? Nějaký originální příběh? Proč? Vypiplaná grafika přírody? Ale tak nebudeme to přehánět. Tady jde o svatou trojici – vás, vaši družinu a rozsáhlou škálu úžasně vypadajících nestvůr, s nimiž budete klidně desítky hodin zápasit, po nichž budete šplhat, svrhávat je z nebes, zapalovat, mrazit... Prostě dle potřeb každého pacienta. Evropský kabátek si k tomu půjčuje ryze japonské prvky, tedy respawn potvor, z něj plynoucí (ale ne nutné) grindování a formování party. To je navíc obohaceno o nápaditý asymetrický multiplayer, kdy dva členové družiny jsou najímání od jiných hráčů a naopak váš společník může bojovat v dobrodružstvích jiných hráčů. A ač nejsou lokace graficky na nejvyšší úrovni, svou konstrukcí plní účel na jedničku. Z Dragon’s Dogma se vyklubala poctivá fantasy hrdinská práce, kdy neřešíte morální otázky, ale to, jak sakra dostat na zem toho zpropadeného gryfa, a kde najít další kámen na teleportaci, ať zas nemusíte běžet dvacet minut do města.

The Last Story

Zpívá The Last Story labutí píseň posledních velkých JRPG? Možná. Ale zpívá ji libě. Wiičkové JRPG z dílny Hironobu Sakagučiho (Final Fantasy, Lost Odyssey) sice občas klopýtá po technické stránce, ale to vše přebil poutavý a skvěle odvyprávěný příběh a modifikace klasického JRPG systému. Za cenu lehkého omezení „rozběhu“ hráče drží pevněji sevřená dějová linka pohromadě a nezapomenete na ni po týdnu ubíjejícího grindování. Škoda, že se tenhle progres neskloubil s obtížnějšími souboji. Na druhou stranu, ty vám kompenzují svou velkolepostí a náročností zase souboje s bossy a dobře propracovaný soubojový systém. Navíc je tu pro japonská RPG nepříliš tradiční a dobře zpracovaný multiplayer. The Last Story se opravdu povedlo a je obrovská škoda, že Sakaguči a jeho studio Mistwalker přešlo na iOS a hodlá se věnovat jiným typům projektů.

Legend of Grimrock

Zjevně jsem našel někoho, kdo miloval klasického Dungeon Mastera minimálně stejně jako já. Tvůrci z Almost Human téhle brilantní a nesmrtelné krokovací klasice (a jejím příbuzným) staví nádherný pomník v podobě Legend of Grimrock. Nostalgičtí staříci jako já se rozslzeli, zašátrali po čtverečkovaném papíru a jali se zjišťovat, jestli jde soupeře umlátit dveřmi, a jak chutnají dobře uleželé dračí steaky. Sympatické ale je, že tenhle titul dokázal oslovit i mladší hráče, kteří zlatý věk dungeonů nezažili, a předvedl krásy žánru v plném měřítku. Stále láká svou kombinací bojů, formování party a zkoumání nástrah a tajemství podzemního světa. Krok, krok, buch, buch, buch...krok, krok, krok...

 

A nejlepším RPG roku 2012 podle redakce Games.cz se stává...

zdroj: tisková zpráva

Jaký lepší důkaz toho, že stará pravidla v novém kabátku a s několika novými prvky fungují pořád na jedničku? Dragon’s Dogma nezkouší tancovat na třech místech najednou, bere samotný základ hrdinského třískání do potvor a bezostyšně jej uctívá. Předhazuje před vás nové a nové bossy, kteří vypadají úžasně. Nechá vás také žonglovat s profilací jak své postavy, tak vašich spolubojovníků a umožní vám vandrovat krajinou a jen tak lovit, co vám vleze pod meč. Samozřejmě pokud vás to nezabije. A hlavně – tohle není o lupu, ale o samotném procesu dobrodružství, překonání výzvy a hráčském zážitku.

V rámci naší série Best of 2012 článků, ve které shrnujeme to nejlepší za rok 2012, doposud vyšly následující: Best of 2012: Události roku; Best of 2012: Nejlepší strategie; Best of 2012: Nejlepší indie hry; Best of 2012: Nejlepší RPG; Best of 2012: Nejlepší závodní hra; Best of 2012: Nejlepší plošinovka; Best of 2012: Nejlepší akční hra; Best of 2012: Nejlepší DLC a datadisk; Best of 2012: Nejlepší hry, které nikdo nehrál