„Lidé pořád nadávají na vydavatele, že vytváří jenom samá pokračování. Ve skutečnosti za to nesou vinu prodejci, kteří si žádají pokračování, protože si pro ně mohou dopředu nakreslit diagramy a spočítat si, jak se budou prodávat. Čili jednou z překážek vzniku více kreativních a původních věcí jsou obstrukce ze strany prodejců,“ lamentuje Wester a hrdě dodává, že Paradox už právě prodejce vlastně nepotřebuje: „Můžu to říci jenom proto, že už na nich (prodejcích) nejsme závislí a je to příjemný pocit, když to můžu takto říci.“
Může se to zdát jako vychloubání a významnou roli určitě hraje i fakt, že Paradox je spíše menší firma, historicky zaměřená na non-mainstreamové žánry a tituly (hardcore strategie, historické hry, indie věci apod.). Když ale tabulky ukáží, že 90% svých her Paradox prodá přes digitální distribuci (vlastní i cizí, největším partnerem je Steam, poté následuje Gamesgate od Paradoxu), tak to už nějakou váhu má.
Mount & Blade: With Fire and Sword je příklad hardcore hry, se kterou Paradox v roli vydavatele dokázal uspět.
A třeba taková Magicka, jako původně nezávislý a nízkorozpočtový projekt, prodala doposud přes 600 tisíc kopií. Právě Magicka je zároveň i případ hry, která díky digitální distribuci mohla vůbec vzniknout a pojmout žánr „akční RPG“ poněkud jinak, než by si to mohla dovolit, kdyby se tvůrci dohodli s klasickým vydavatelem, který bez prodejů v kamenném obchodě nedá ani ránu. I Magicka vyjde v obchodě ve fyzické podobě, ale jak znovu připomíná Wester: „Prodeje v obchodech jsou pro nás bonus.“
Právě kvůli tomu, že Paradox není příklad velkého vydavatele/vývojáře, nelze Westerův sentiment vztáhnout na celý herní průmysl. EA, Activision, Ubisoft a další firmy by ignorováním klasických prodejců přišly o většinovou část prodejů. I těmto firmám však prodeje skrz digitální distribuci dělají stále větší podíl prodejů celkových a kupříkladu zřízení digitální platformy Origin.com od EA je jasným důkazem, že se i ty největší firmy na digitální věk připravují. Ani v něm kamenné prodejny nezaniknou, fyzický produkt má a bude mít svoji relevanci. Určitě však nebude s přibývajícími roky stejná, jako byla dříve nebo je ještě pořád nyní.
Na argumentu, že právě prodejci brzdí do značné míry tvůrčí rozlet vývojářů a vydavatelů také něco bude, vydavatelské firmy jsou na prodejcích závislé, protože jejich vlastní distribuční kanály nemohou pokrýt úplně všechno a ani se o to nesnaží. Opět ale platí, že tahle narážka je relevantní jenom do určité míry, která se snižuje s rostoucí velikostí a finanční silou firmy. Rozhodně je to však zajímavý a do této chvíle nahlas nevyřčený argument, který stojí za debatu. Co si tom myslíte vy? Pomohlo by herní produkci, kdyby se zbavila závislosti na prodejních řetězcích, které ve svých prodejnách mají omezené místo a logicky tedy hráčům před obličej vystrkují ty největší a nejjistější značky?
