V praxi ho na E3 2011 předvedli tvůrci z Human Head Studios, jejichž Prey 2 se dle malé ankety mezi českými novináři stala překvapením výstavy a pro některé i jejím vrcholem. S původním Prey má přitom dvojka společné některé příběhově nitky, obě hry vychází z jednoho sledu událostí a jsou to střílečky. Jinak dělá Prey 2 na jedničku dlouhý nos a ukazuje všem hrám s otevřeným herním světem, že možnost chodit kamkoli je opravdu užitečná a může obrovským způsobem přispět k výbornému dojmu ze hry.
Tisíce cest k cíli
Nechtěl bych být v kůži vývojáře, který musí vysvětlovat, co je vlastně Prey 2 - že to není stejná lineární střílečka, jako první díl. Ono se to vysvětlit ani nedá, musíte to vidět na vlastní oči. První preview hry možná psaly o tom, že vývojáři zcela změnili koncepci, ale řečí o tom, jak ta a ta hra nabízí volnost v jednání i v pohybu už jsme slyšeli tolikrát, že se původní význam někde ztratil. Prey 2 však neslibuje, ale koná.
Samotný začátek, kdy letadlo s US šerifem Killianem Samuelsem havaruje a výše jmenovaný se jako jediný přeživší utká s podivnými mimozemšťany v krátké střílečkové sekvenci, ještě údiv nevyvolá. Když se pak hra přenese o pár let dál, kdy si Killian pořád myslí, že je jediným člověkem na planetě Exodus a vášnivě se věnuje chytání zlobivých klientů jako lovec odměn, už ale obsahuje jistou dávku uzemnění. Tento pocit člověka zaplaví ve chvíli, kdy zjistí, že se v rámci rozlehlých prostor nádherně vymodelovaného světa může opravdu pohybovat, kam chce.
zdroj: Archiv
Hopsavá zábava
Prey 2 prezentuje, podobně jako Mirror’s Edge, parkourový pohyb. Tentokrát se však tvůrci nemusí zaobírat tím, kam vás nechají ve hře vylézt a jak vám to dají najevo – můžete prakticky kamkoli, ať už lezením, skákáním, plazením, a kdybych napsal, že i létáním, tak mi uvěříte, ale Batmana naštěstí nikdo z Prey 2 dělat nechce.
Na frází, podle níž se v rámci herního světa můžete dostat tam, kam dohlédnete, už jsem zvyklý. Far Cry hry jej už nějaký ten pátek používají. Když to pak ale vidíte na vlastní oči, tak si plně uvědomíte, jak prospěšné to pro hru může být. Obzvlášť, kdy hlavní hrdina je lovec odměn, který má honičky a přestřelky všude možně i nemožně v popisu práce. Ten moment, kdy se vývojářem ovládaný hrdina pustil do stíhání své oběti, kterou chvíli předtím sledoval, si budu pamatovat nadosmrti.
Čekal jsem standardní nahánění, které bude využívat vývojáři předpřipravené cestičky, ale když se Killian pustil do slézání nijak neoznačené zdi, došlo mi, že Prey 2 na to jde trošku jinak. Přitom vše vypadá logicky, není to tak, že by hrdina překonával překážky stylem postav z Prototype, čili arkádově a bez pravidel. Přeci jenom to není Superman, aby luskl prstem a naráz vyskočil do 10. patra. Musí se tam vyškrábat změtí trubek, říms a jiných přirozených součástí jakéhokoli objektu. A nejlepší na tom je, že mohl volit úplně jinou cestu, tak to je.
Ještě stále úplně nechápu, proč vypadá pohyb lokacemi tak přirozeně volně, aniž by vývojáři používali vizuálních nápověd. Jisté je, že jsem se v jeden moment otočil na kolegu a pošeptal mu: „Kdyby podobně volný pohyb byl v Mirror’s Edge, tak dneska hrajeme už třetí díl a nečekáme marně na druhý.“
Střílí to, chodí to, baví to
Aby však nedošlo k omylu a nemysleli jste si, že je Prey 2 jenom o hopsání a slézání libovolných zdí, je třeba zdůraznit, že při tom všem ještě střílíte a používáte spoustu schopností a udělátek, která k akční hře patří. Myslím tím hlavně samotnou akci, tedy střílení a v návaznosti na to i mírné RPG prvky. Během 20minutové prezentace stihl hlavní designér „vyřešit“ dva případy a ještě ukázat, že herní prostředí žije po svém a vy do něj můžete a nemusíte zasahovat. Na ulicích planety Exodus, potažmo města, kde se vše odehrává, se totiž děje spousta věcí. Některé se vám nemusí líbit. Slabší povahy asi pomohou nešťastníkovi, kterého v zadní uličce mlátí a okrádají desperáti.
Můžete zasáhnout, jestli chcete a trošku si tím upravit (k dobrému i zlému) pověst, která není valná, ale nikdo vás nebude trestat za to, když půjdete dál za svým původním cílem. Musíte zatknout zločince a zřejmě to je nějaký druh zločineckého kápa, protože v baru, kde se nachází, má poměrně dost pomocníků. Přijdete před budovu a obhlížíte oknem situaci. Klidně můžete vytáhnout „stříkačku“ a pokusit se o polapení přímočaře neandrtálsky, tedy klasickou násilnou cestou. Ale nemusíte, pokud nechcete a není to špatný nápad, protože v momentu, kdy do baru vstoupíte, na vás cíl pošle své pohůnky a sám začne utíkat.
Sofiina volba
Daleko zajímavější je varianta, kdy se podíváte do baru okénkem, překontrolujete cíl, ale následně se místo bezhlavého střílení zamyslíte nad tím, jakou zvolit cestu. Jinak řečeno, provedete tzv. roleplay, protože přesně tohle by lovec odměn udělal. A k jeho a vašemu štěstí se v zadní uličce odehrává scénka, na jejímž konci můžete (ale nemusíte) držet pravou ruku naháněného zločince jako rukojmí, se kterou už se dá do baru nakročit zpříma, i když tak hledaný cíl na zlatém tácu nedostanete.
Nepřátel je všude spousta a jejich šéf, o kterého stojíte, není hlupák. Když vidí, že do baru vkročil všehoschopný borec a jde po něm, tak na vás sešle všechny své strážce a pustí se do úprku. A v tu chvíli nastává ta nejlepší fáze celé honičky. Grafický ukazatel vám naznačuje, jak daleko a kde se cíl právě nachází, ale jinak můžete nahánění provozovat zcela po svém.
V adrenalinovém rauši, ale skutečném a ne virtuálním, se ženete za nepřítelem, a když můžete, párkrát do něj vystřelíte. Když honička dospěje ke kolejím, kde dle stanoveného času jezdí sem a tam vlaky, a vy vidíte, že jejich pohyb není nijak vázaný na vaši přítomnost, tak zažíváte silný WTF moment. Počkáte, až vlaky odjedou, nebo je prostě přeskáčete s rizikem, že přitom spadnete. Tuhle volbu vám navíc hra nijak nezdůrazňuje, prostě ji máte ve svých rukách s tím, že váš cíl běží dál a můžete jej ztratit. Co uděláte?
Vlakofóbie
Když po dlouhé honičce, proložené řadou nenaskriptovaných přestřelek, konečně svůj cíl dostihnete a přemůžete, přijde další volba. Každý, komu jde o život a svobodu by se asi snažil zachránit tím, že začne slibovat či nabízet. Můžete cíl za nemalý poplatek pustit, což může přinést užitečné informace a kontakty, nebo trvat na svém a oběť uvězněnou ve speciální sféře odeslat klientovi, ať si s ní udělá, co se mu zlíbí. Tato volba není překvapivá, ale jen dokresluje záměr tvůrců, kteří chtějí hráči nabídnout maximální volnost v rozhodování v každé chvíli.
V mém případě ale vývojář odeslal desperáta klientovi a šel se podívat do města. Díky bohu za to. Během adrenalinové honičky bych si skoro nevšiml, jak působivou atmosférou městské prostředí v Prey 2 čpí. Neonové nápisy spoře osvětlují zapadlé uličky, promenády s informačními tabulemi kontrastují s nebezpečnými podchody, kde můžete být svědky vraždy či alespoň mlácení (obojímu můžete zabránit, nebo se přidat). Blade Runner, Anachronox, Mass Effect – lokace čerpají z ikonických námětů a okouzlují výraznou atmosférou, která z oficiální role lovce odměn na mimozemské planetě dělá krutou realitu. Na fanouška tohoto druhu stylizace to však nepůsobí krutě, ale „krásně“. Jde sice o futuristické klišé, ale zpracované s citem pro důležitý detail a atmosféru.
Ještě jednou šéfe
Kousíček hry, který jsem viděl, byl tak působivý, že kdyby hra nyní vyšla, zapomněl bych na trošku slabší grafiku, která to dohání stylizaci a stejně slabou inteligenci řadových nepřátel, kteří občas působí jako sudy, které vám unikající nepřítel hází do cesty, aby vás zpomalil. Nic z toho však v tuto chvíli nepřebíjí skvělý dojem z přirozeného a absolutně neomezeného pohybu v rámci rozlehlých lokací, žijícího světa s vlastními pravidly a ze samotné akce, během níž můžete využívat řadu specialit včetně termovize, abyste se vůbec mohli rozhlédnout, kolik osob obklopuje váš cíl.
Drobné zmínky o neomezeném pohybu parkourovým stylem v kombinaci se střílečkou a jemnými RPG prvky byly uvedeny už v tiskové zprávě při oznámení hry. Ještě nikdy se však sliby nezačaly naplňovat tak svědomitě, jako v Prey 2. Možná proto se někteří z nás na prezentaci Prey 2 vrátili na zapřenou před kolegy ještě jednou, jen aby zjistili, že ani vývojáři demo hry neprezentují pokaždé stejně, což jen dokazuje, že skripty v Prey 2 nebudou hrát významnou roli a existence Klliana Samuelse bude opravdu ve vašich rukách.
