Byla to možnost se potkat s dospělejší verzí, zbavenou dětských nemocí, a možná i poučenou z předchozích nezdarů. Jen tak pro pořádek si teď ukrátím práci citací své recenze z Levelu:
Během hraní Assetto Corsa jsem prošel hned několika fázemi vztahu k této hře. A to jsem prosím začínal teprve před pár týdny v podstatě hotovou verzí 1.0, a neabsolvoval jsem více než roční early access tobogán nejrůznějších alfa-beta-gamma verzí, ve kterých se podle všeho ladilo opravdu vydatně. To, co si momentálně (teď už ve verzi 1.0.4.) za svých padesát dolarů pořídíte, je kompletní build. Nikoliv však finální, protože samotní autoři naznačují, že tahle hra nikdy hotová nebude.
Jejich obchodní model je kuriózní. Za svých padesát babek dostanete základ, který se bude neustále updatovat a vylepšovat, ale můžete si koupit i sezónní permici nebo nakupovat jednotlivá velká vylepšení jako kompletní Nürburgring, balíček licencovaných aut od Lamborghini atd. Oba zmíněné přídavky se teprve chystají, ale někoho možná tenhle byznys plán odradí. Jeho škoda. Obsah Assetto Corsa možná vypadá na papíře chudokrevně, ale každá mince má dvě strany.
zdroj: Archiv
Když žijete závoděním, ale ne hraním
Za hrou stojí malé studio Kunos Simulazioni, které má kancelář přímo vedle závodní trati, a jehož vývojářům zjevně v žilách koluje krev s vysokým oktanovým číslem. Že je tu někdo větší blázen do aut než do her, ostatně pochopíte hned po spuštění hry, protože na každém kroku vás hra ujišťuje o tom, že ježdění je tu na prvním místě. Všechno ostatní letělo z okna.
Singlplayer kariéra? Znouzectnost. Umělá inteligence? I s přimhouřenýma očima se jedná o hrubou pracovní verzi. Model poškození? Někde mezi totální absencí a šestým Gran Turismem. Počet aut? Nízký. Počet tratí? Tristní.
Jako mainstreamová hra by asi Assetto Corsa v konkurenci, zejména konzolových, blockbusterů asi rychle pohořela. Nesnaží se být zábavná, nenabízí příběh a nijak hráče nemotivuje. Její Options menu může naopak slabší povahy spíše vyděsit přemírou šoupátek a čísel. Jenže modří, zejména ti s volanty od Logitechu, už vědí a hodně rychle se nepříliš ergonomickou nabídkou proklikají k zahřívacímu kolu. Assetto Corsa je z jiného těsta a vonět začne, až když nastartujete motory. Jestli jste doposud hořekovali nad tím, jak je všechno polovičaté, po několika odjetých kolech se veškeré výtky ohledně "omáčky" a "ergonomie" ztratí daleko ve zpětném zrcátku.
Pořád stejná písnička
Kdo nemá rád překvapení, ten už jistě zaznamenal, že původní devítka z PC se nám teď překlopila v šestku. Není to následek zemětřesení, ani překlep. Assetto si totiž většinu svých nedostatků nese na zádech i o více než dva roky později. Pořád se sice může ohánět vynikajícím jízdním modelem, kterému naštěstí v dlouhodobém plánu neublížilo ani nejrůznější rozvrtávání. Ten zbytek je ale z pohledu mainstreamového hráče spíše tristní.
Z jiného pohledu ani verzi pro konzole srovnávat nelze, protože Kunos chtějí za svou hru plnou cenu, a to na vás ještě z menu civí auta, která si lze pořídit jen prostřednictvím podobně předražených DLC. Jako by se projekt definitivně přesunul do fáze "máme hotovo, teď už jen vydělávat". Lační závodníci na konzolích se navíc nemohou spoléhat na širokou náruč komunity, která se snaží chrlit mody (jakkoliv některé s novými aktualizacemi často přestávají fungovat). Ve srovnání s konkurencí tak Assetto Corsa chybí nejen obsah, ale především hmatatelný záměr.
Absenci sólo kariéry v Kunos i po dvou letech přecházejí s úsměvem. Výběr aut a tratí má sice svůj řád a je tu pokrytý hlad po slavných okruzích i jednotlivých závodních "třídách", ale jakmile se rozhodnete hrát sami, vyloženě ostrouháte. Umělá inteligence je totiž stále tragická. Krouží kolem vás po naučených trasách a při sebemenší chybě vás nechá daleko za sebou, protože nějaký rubber band v Assettu vůbec neexistuje. Hlavně do vás ale s oblibou vráží, což v kombinaci s nedoladěným systémem kolizí otáčí knoflík frustrace prudce doprava, protože i miniťuk - a že je jich na okruzích v reálu plno - vás pošle do vrtule, jako kdyby najednou ve Spa byla gravitace jako na Měsíci.
zdroj: Archiv
Zatni zuby a buď profík
Silnější povahy se kousnou a vrátí se do time attacků, aby se vyjezdily. V podstatě začnou simulaci používat tak, jako to dělají profíci ve skutečných závodnických kombinézách. V tomhle módu jednoznačně Assetto září, ačkoliv svou kůži neprodá zadarmo. Na některých autech se budete prát s nedotáčivostí, než zjistíte, že do zatáčky jednoduše najíždíte příliš rychle, protože kamera je z principu nastavená výš než v jiných závodních hrách, takže pocit rychlosti je nižší. Máte pocit, že jedete šedesát, ale přitom jste už v zatáčce a na tachometru máte pořád sto dvacet.
Přenos váhy a simulace pneumatik jsou ale špičkové, a pokud máte volant, rychle kouzlo hry poznáte. Kromě nijak levného náčiní ale musíte mít onu touhu krájet setinky a desetinky vteřin, trefovat obrubníky tak, aby vám pomohly s rotací vzpurného auta, a ideálním průjezdem zatáčky. Dokonce občas budete muset sáhnout i na to nastavení v boxech. Čekají vás desítky až stovky kol odježděných o samotě v zenové koncentraci, nikoliv s vidinou poražení jedniček a nul, ale s vidinou úspěchu v online závodech.
Assetto jednoznačně není škola hrou, je to škola vlastnoručním mučením. Pocit satisfakce se tu dostaví až po mnoha pokažených průjezdech a laik vlastně ani neví, co dělá špatně, a jak to má začít dělat dobře. Žádná škola nebo tutoriál tu neexistuje, Kunos nastavuje mainstreamovému hráči odvrácenou tvář, což je v konzolové verzi trochu zarážející. Bez dobrého volantu si tu neškrtnete. Obávám se, že s gamepadem vás Assetto přestane bavit po jedné, dvou hodinkách. Kombinace omezeného hardwaru a vlastní neschopnosti přizpůsobit se strmé náročnosti hry odradí většinu lidí. Na téhle hře by možná mělo být podobné varování, jako na krabičkách cigaret. To, aby lidé věděli, do čeho vlastně jdou.
Optimalizace? Vysypala se v první zatáčce.
K pohodě v kokpitu nijak nepřispívá, že je Xbox One verze mizerně optimalizovaná. Vypadá podstatně hůř než PC verze a vrátí vás technicky tak o deset let zpátky (s výjimkou solidně zpracovaných modelů aut). Hlavně ale trpí poklesem snímkové frekvence, kdykoliv se stane něco, s čím předem nepočítá - třeba když vyletíte z trati. Je to o to smutnější, že konzolovou verzi si budou chtít pořídit lidé ochotní obětovat vizuální stránku celkové plynulosti. Co si budeme povídat, některé závodní hry na PC skutečně vypadají skvěle, ale docílit u nich konstantní snímkovou frekvenci často vyžaduje solidní hardware. Konzole v tomto směru může pro zájemce o Assetto Corsa nebo Project CARS představovat cestu menšího finančního odporu. Jenže obě hry vypadají oproti PC verzím jako chudí příbuzní - jejich porty působí uspěchaně.
Kunos kvůli vývoji konzolových verzí ztrojnásobil svůj tým a neustále se dušují, že hru hodlají vylepšovat až do skonání světa. Moment překvapení je ale nenávratně pryč. Jakkoliv Assetto Corsa jízdně nabídne určitému procentu hráčů víc než stále omílaná Forza, která ho v mainstreamovém měřítku poráží na hlavu, stejně jako Project CARS, a svým způsobem i DiRT Rally na konzolích, trpí syndromem naleštěného nedodělku. Všechny tři tituly až příliš spoléhají na povedené jádro, skvělý jízdní model, který je ovšem obalený tenoučkou slupkou obsahu a ergonomicky připomíná spíš betaverzi než hotovou hru. Assetto je v tomhle ohledu asi nejslabší, protože kariéra je tu opravdu jen šňůrou závodů naházených bez ladu a skladu, a menu evidentně navrhoval programátor, nikoliv designér.
Zamilovat si tuhle simulaci a utopit v ní stovky hodin, to vyžaduje určitý druh postižení. Naštěstí je tu online mód, který můžete využít podobně jako anonymní spolek alkoholiků. S ostatními postiženými se tu můžete scházet a závodit s nimi. Je to skvělá terapie, která vás nechá zapomenout na svět tam venku, na všechny ty nedodělky, které jste se pracným tréninkem naučili obcházet. Pochopíte, že je vás víc, a to vás bude hřát. Pokud tedy zrovna poběží servery, kde se třeba potkáme. A jestli nepoběží, vraťte se trénovat. Projeďte si znovu Nordschleife a při kodrcání na Karussellu se vám zaručeně uleví.
