Black Ops 4 je loňský díl CoD, na němž je nejzajímavější asi to, že se kompletně vykašlal na příběhovou kampaň a místo ní vyrukoval s vlastním módem battle royale. Schreierův článek se okrajově věnuje tomu, proč se tak stalo – studio v podstatě nestíhalo rebootovanou kampaň dokončit a muselo tam mít aspoň něco, tak narychlo sesmolilo svoji verzi tehdy nejpopulárnějšího herního módu planety.

Pointa článku se ovšem neskrývá ve vysvětlování manažerských rozhodnutí, která vedla k opuštění příběhové kampaně, nýbrž v tom, jaký efekt to mělo na zaměstnance. Opět se připravte na slova jako crunch, vyhoření, přesčasy, stres – všechny ty nezdravé pracovní podmínky, o kterých se nedávno negativně vyjadřoval dokonce i americký prezidentský kandidát Bernie Sanders.

Čím se Schreierova reportáž liší od těch, které jsme měli možnost číst v minulosti? Především tím, jak poukazuje na problém „společenské nerovnosti“ mezi ústředním vývojářským týmem a QA oddělením, tedy testery technicky vzato najatými třetí stranou, v tomto případě firmou Volt.

Lidí, kteří musí otestovat veškerou produkci vývojářského týmu, se samozřejmě šibeniční termíny a crunch dotknou úplně stejně jako těch, kdo obsah skutečně tvoří – mnohdy i daleko víc. V Treyarchu byl například během dlouhotrvajícího krizového období den rozdělen mezi dvě různé dvanáctihodinové směny, často v mizerných podmínkách a bez klimatizace.

Chtělo by se namítnout, že to je zkrátka jejich práce, a pokud maká zbytek vývojářů, musí makat i testeři. Jenže to neospravedlňuje pohrdání, s jakým management ke QA oddělení přistupuje. Testeři Treyarchu jsou například zavření v úplně jiném patře, parkují na jiném parkovišti a mají vyloženě zakázáno se bavit se „skutečnými vývojáři“. Jen po nich prý někdy můžou dojíst firmou placené obědy, pokud něco zbyde.

Něco takového vám asi zrovna nepřidá na pocitu, že si vás ve firmě váží a že jste nepostradatelnou součástí týmu pracujícího na jedné z největších světových her. QA testeři navíc coby externisté na rozdíl od interních zaměstnanců neobdrželi žádné bonusy z vynikajících prodejů Black Ops 4, ačkoliv se na hře nadřeli minimálně stejně jako oni, byť nepřispěli tolik kvalifikovanou prací.

Ale ani argument, že testera vlastně může dělat každý a tím pádem se QA oddělení nemůže divit, že si ho nikdo neváží, není příliš silný. Jeden z interních vývojářů Treyarchu si Schreierovi postěžoval, že spousta testerů z firmy kvůli špatným podmínkám velmi brzo odchází a na jejich místo je potřeba najmout někoho nového, koho je potřeba zaučit, a než se tak stane, proteče do hry s dalším updatem spousta bugů, které by zkušený tester důkladně obeznámený se hrou dost možná zachytil.

Když pak fanoušci kritizují Treyarch za to, že vypouští do světa zabugované updaty, rozmrzelost vývojářů pochopitelně doteče zase zpátky k testerům. Ti to prý jednak neustále schytávají oficiálně, na poradách s managementem, jednak jsou předmětem neustálých vtipů a posměšků vývojářského týmu, ačkoliv tak úplně nemůžou za nedostatek zkušených lidí (protože všichni po čase odejdou) a nedostatek času (protože vývojáři po vydání sypali ven dva updaty týdně).

Už dávno víme, že pracovat v herním průmyslu zdaleka nemusí být tak zábavné zaměstnání, jak se může zdát zvenku, a Schreierův článek připomíná, že se to týká nejen programátorů, animátorů a designérů, ale i běžných nadšenců, kteří na hře pracují víceméně z přesvědčení a kvůli chabé naději, že je studio jednoho dne povýší do interní pozice, protože mizerný plat a absence benefitů jim jen těžko může vynahradit nekonečné crunchování.

Když se k nim pak jejich vlastní studio ještě chová jako k občanům druhé kategorie, zní to spíš jako noční můra než jako práce snů.