Zahájení prodeje Xbox One předcházela v roce 2013 poněkud rozpačitá květnová konference, která hráče a příznivce Xbox 360 zarazila nadměrným protěžováním multimediálních funkcí a kinectu. Ano, řadě amerických vlastníků sloužil Xbox 360 primárně jako multimediální přehrávač, mimo jiné i díky aplikaci Netflix pro streamování filmů a seriálů.

Přesto ale většina publika očekávala herní stroj a k němu nálož špičkových AAA her. Jejich oznámení jsme se sice dočkali, bohužel nejsilnější je první dojem, který nemalé skupině lidí říkal, že Xbox One je hlasem ovládaný set-top box. A tak by přece moderní konzole neměla být vnímána. Nebo snad ano?

zdroj: tisková zpráva

Konzervatismus versus pokrok

V první řadě jsme byli svědky, jak odlišně se ke konceptu herní konzole staví jednotliví výrobci. Sony se funkcionalitou vrátila o kousek zpět téměř k PlayStation 2 a zcela logicky tento krok odůvodnila tím, že se jedná o herní konzoli, tudíž hry jsou prioritou. Microsoft však zkusil jiný přístup. Prezentoval Xbox One jako univerzálního multimediálního pracovníka do obývacího pokoje. Prim hraje ovládání hlasem, možnost převzít obraz ze set-top boxu a integrované streamovací služby. Navíc MS oznámila, že se Kinect stane nedílnou součástí konzole, což rozčílilo především uživatele, kteří cítí NSA za každým kandelábrem, byť samozřejmě osobní soukromí nelze brát na lehkou váhu.

Při prezentaci rovněž padaly zmínky o cloudových výpočtech, možnosti natáčet videa z her a samozřejmě zapojení prověřené online platformy Xbox Live. Zároveň MS dementovala spekulace o always-online režimu či absenci Blu-Ray mechaniky. V průběhu následujících týdnů a měsíců MS informace ještě dodatečně upřesňovala a doplňovala a nemálo vášní vzbudila i zveřejněná cena 499 euro, což bylo o stovku více než v případě PlayStation 4 – vliv na vyšší cenu měl především přiložený Kinect.

Více než cena se ale samozřejmě v odborných kruzích rozebíral hardware konzole, který byl víceméně shodný s vnitřnostmi PlayStation 4. Byl tu však rozdíl v jednom podstatném detailu: ESRAM o velikosti 32 MB. Protože nechci zabíhat příliš do technických detailů, zůstanu pouze u konstatování, že si řada vývojářů stěžovala a stěžuje, že právě ESRAM je důvod, proč některé hry, co na PS4 běží v 1080p, nelze na Xboxu provozovat ve stejném rozlišení.

ESRAM měla být kompenzace za pomalejší DDR3 paměti, které Xbox používá (oproti GDDR5 v PS4), a i když se v ní může skrývat značný potenciál, vývojáři se s ní stále učí pracovat. Zlé jazyky rády tvrdí, že na novém Xboxu „skoro nic“ neběží v plných 1080p. Situace však tak hrozná není a ruku na srdce, od televize sedíme poměrně daleko, tudíž se kupříkladu rozdíly mezi 900p a 1080p vcelku smývají. Nic to však nemění na tom, že pokud vás baví poměřovat čísla, Xbox vychází ze srovnání s PS4 papírově hůře.

zdroj: tisková zpráva

Slibem nezarmoutíš

S jakým příslibem konkrétně tedy Microsoft novou konzoli představil světu? Pyšný byl především na operační systém, který si z 8 GB operační paměti ukousnul skoro 3 gigabajty. Následkem toho ale konzole dokázala bleskurychle přeskakovat ze hry na TV vysílání, následně zpět do hry, pak třeba do videostřižny (která byla rovněž patřičně vychválena) a nakonec do virtuálního obchodu s hrami.

Navíc Xbox One umí Snap mód, díky němuž si na kraj obrazovky můžete „přilepit“ například Skype a během hraní či koukání na televizi telefonicky hovořit s kamarády či příbuznými. S obávaným „always-online“ režimem to nakonec rovněž nebylo tak horké, jak se zdálo. Xbox potřebuje připojení k internetu alespoň jednou za 24 hodin, což je v dnešní internetové době poměrně snadno splnitelný požadavek.

Potěšilo ujištění, že bazarové hry nebudou blokované a naopak nepotěšilo odhalení toho, čeho se všichni realisticky obávali – zpětná kompatibilita se nekoná, snad časem prostřednictvím remaků či díky cloudové službě podobné PS Now. A to bylo v podstatě vše. Hráči tedy Xbox One vnímali jako vylepšený Xbox 360, rozšířený o televizní služby a obohacený o komplexnější operační systém, zvlášť v porovnání s anorektickým rozhraním PS4.

Jaké však bylo rozčarování, když po vybalení a zprovoznění konzole řada funkcí, na které byli uživatelé zvyklí, z nepochopitelných důvodů chyběla. Pro někoho to jsou možná prkotiny, ale kdo si zvykl na geniálně jednoduché a funkční rozhraní Xbox 360, měl najednou problém orientovat se v nepřehledné a opravdu špatně provedené knihovně aplikací a her, správa seznamu přátel byla oproti předchozímu Xboxu poněkud pomalá a humpolácká, chyběly důležité notifikace (například stav baterie v ovladači), přepínání aplikací a hibernace sice fungovala, ale nebyl na ni stoprocentní spoleh.

Také ohlášený line-up her nezvedl mnoho lidí ze židle. Z exkluzivních titulů zaujala především nová Forza Motorsport 5, což byla v podstatě sázka na jistotu, zábavně brutální Dead Rising 3 a nakonec i krásně vypadající, avšak zoufale prázdný Ryse.

zdroj: tisková zpráva

Postupné zlepšování

Když se mi v prosinci minulého roku dostal do rukou Xbox One z Německa, byly první dojmy silně rozpačité. Systém byl všechno, jen ne uživatelsky přívětivý a stoprocentně funkční. Naštěstí se prokázalo, co řada lidí z profesionální i konzumní sféry tvrdila již od začátku: Microsoft pro konzoli plánuje aktivní životní cyklus, tudíž budou přibývat updaty, díky nimž bude konzole časem schopnější a schopnější.

Zásadní update přišel v únoru 2014, kdy se konzole Xbox One dočkala například vylepšeného zobrazování a řazení jednotlivých knihoven, což učinilo přítrž jednomu dlouhému pruhu s desítkami ikon. Přibyla lepší správa instalovaných aplikací a dat na disku obecně, zároveň k radosti snad všech uživatelů konečně vykoukl i indikátor stavu baterie v ovladači a výrazně se zlepšila správa přátel, herních skupin a komunikace. Mimo jiné začaly s konzolí fungovat i USB klávesnice.

Další velká aktualizace přišla hned v březnu a opět potěšila řadou významných zlepšení. Členové skupinového chatu mohli díky ní hovořit s ostatními, i když se zrovna nacházeli v jiné hře a příjemnější bylo i zvaní hráčů do multiplayerových her. Celkově se tento update týkal především sociálních funkcí, včetně zapojení Twitch.tv pro streamování her. Seznam všech vylepšení byl opravdu pořádně dlouhý.

Následovalo několik aktualizací, díky nimž přibyla podpora externích úložišť s konektorem USB 3.0, došlo k vylepšení hlasových příkazů i pohybových gest pro Kinect a nezapomnělo se ani na další drobné úpravy uživatelského rozhraní.

zdroj: tisková zpráva

Co to ve zkratce znamená? Že necelý rok po světové premiéře je Xbox One konečně tou konzolí, kterou Microsoft sliboval. Systém funguje na výbornou, je intuitivní a dobře ovladatelný nejen gamepadem, ale i hlasovým ovládáním skrze Kinect. Když jsem si na konci léta přivezl z Německa vlastní Xbox One domů, měl jsem náhle pocit, že všechny ty náhodně roztroušené dílky puzzle do sebe konečně zapadly a vytvořily tak kompletní obraz, co dává smysl.

Není to jen o hrách, není to o rozlišení či počtu snímků za vteřinu. Je to i o tom příjemném pocitu, když přijdete domů, houknete „Xbox, on!,“ a nejenže během pár vteřin naběhne konzole, ale automaticky se zapne třeba i AV receiver a televize či projektor. Tudíž ještě než dáte bundu na věšák, vše již dávno běží a čeká, až odpauzujete hru, která zůstala v paměti přístroje přesně v takovém stavu, ve kterém jste ji předchozí den opustili.

Veškeré další činnosti (hledání přátel online, nahrávání videoklipů z her, přepínání mezi hrami a aplikacemi) fungují skvěle a troufám si tvrdit, že to celé šlape tak nějak lépe. V podstatě se tedy stalo, že Xbox 360 si prošel několikaletým vývojem od prapůvodních „šoupacích záložek“ až k systému, na nějž si zvykly desítky miliónů uživatelů po celém světě. Microsoft pak při uvedení Xbox One cítil příležitost, jak operační systém vylepšit, ovšem neobešlo se to bez drobného kroku zpět. Osobně se domnívám, že tento nemilý tah se po pár měsících podařilo velmi dobře vyžehlit.

zdroj: tisková zpráva

Problémy malé země

Jak asi správně tušíte, řadu aplikací pro streamování videa a některé další regionálně omezené programy v naší domovině zkrátka nespustíte. Oficiální důvody tvrdí, že je složité domluvit se s místními filmovými studii. Zákulisní spekulace také rozvíjejí své teorie, ale všichni tak nějak kolektivně tuší, že několik tisíc majitelů Xbox One v nějakých Čechách zkrátka nemá takovou tržní sílu jako uživatelé z Velké Británie či Německa. Nehledě na to, že – ruku na srdce – se tu většina uživatelů ještě nenaučila platit za digitální multimediální (tzn. neherní) obsah.

Další problém se pojí s Kinectem, jehož hlasové ovládání v angličtině prošlo výrazným obohacením a tak už můžete hlasovým příkazem třeba i ovládat hlasitost připojeného zesilovače. Samozřejmě pouze v angličtině. Na druhou stranu to ale nemusí být nutně vnímáno čistě jako negativum, však si můžete alespoň trochu potrénovat výslovnost, na kterou je Xbox poměrně háklivý. A světe div se, ono je to vážně občas rychlejší vyslovit, do jakého menu se potřebujete dostat, protože reakce je okamžitá a velmi přesná.

Bohužel je tu ale stále problém s citlivostí mikrofonu, tudíž zatímco dva metry od Kinectu můžete mluvit polohlasem, tak na dvojnásobnou vzdálenost si už skoro vyřvete plíce a vzbudíte nejspíš i zájem sousedů. Nepomůže tomu ani fakt, že často se budete snažit překřičet běžící hru.

zdroj: tisková zpráva

Ano či ne?

Cílem tohoto článku samozřejmě není přesvědčit čtenáře, aby hned teď vyrazil do obchodu pro Xbox One a je úplně přirozené, že někoho to bude více táhnout k PlayStation 4, dalšího k Wii U a jiní zakotví u počítačů (a nezapomenou nám to v komentářích důležitě zmínit). Každý má právo vybrat si tu svoji platformu na hraní dle vlastních preferencí a já můžu jen poskytnout závěrečné shrnutí faktů, které hovoří pro i proti Xbox One.

Tím nejdůležitějším jsou samozřejmě hry. Je jich nyní pochopitelně už velmi slušné množství a krom diskutabilních „exkluzivních“ titulů, u kterých si nemůžeme být pořádně jistí, zda jde o naprostou exkluzivitu či jen časovou exkluzivitu, zavítají na Xbox všechny důležité značky. Multiplatformní hry zkrátka jedou a jen málo velkých značek od third-party vývojářů či vydavatelů si dovolí opomenout jednu či druhou platformu.

Na konzoli od Microsoftu určitě zaujmou perfektní závodní tituly Forza Motorsport 5 či Forza Horizon 2, fanoušci Master Chiefa se můžou těšit na jeho další dobrodružství z dílny talentovaných 343 Studios, máme tu exkluzivitu Quantum Break od Remedy, nadopovaný Sunset Overdrive a nesmím zapomínat ani na Kinect Sports Rivals a řadu fitness titulů, které na vás doopravdy nenechají nit suchou. Pokud vezmeme již vydané exkluzivní tituly a připočítáme k nim i zbytek dostupných her, dostaneme se na číslo okolo osmdesáti titulů, které si již můžete (nebo v nejbližší době budete moci) zakoupit.

Xbox One samozřejmě přehraje i Blu-Ray filmy, šikovnější uživatelé rozchodí i ten i Netflix nebo Amazon Instant Video, dále Xbox One přenese na vaši televizi i internetový prohlížeč, kvalitní YouTube aplikaci nebo plně funkční Skype s videohovory – vše pohodlně ovládané hlasem.

Oproti PlayStation 4 vám Xbox One pod televizí zabere o něco více místa a v některých hrách o chlup prohraje v technickém zpracování, konkrétně většinou při souboji v  rozlišení hry. Gamepad je pak prvek, který zůstává na individuálním posouzení. Někomu více sedí robustnější gamepad Xbox One, jiný zase sáhne po subtilnějším ovladači od PS4.

zdroj: tisková zpráva

A tím lze v podstatě celý článek uzavřít. Xbox ušel od svého vydání velký kus cesty a při zářijovém vydání v České republice nabídl zákazníkům  výrazně vylepšený uživatelský zážitek. Lze předpokládat, že se zdaleka nejedná o konec cesty a v následujících letech budou aktualizace pravidelně přibývat. Některé budou dosahem nepatrné, jiné výraznější, ale nejvíc se budu těšit na ty, co zase o něco rozšíří funkcionalitu lesklé černé krabice, která konečně začíná důstojně navazovat na odkaz svého předchůdce.